Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského (LŽŠ) je týdenní akce, každoročně pořádaná v srpnu už dvanáct let. Oplývá spoustou ambiciózních studentů všeho věku, kteří na ni pravidelně dojíždějí ze všech koutů republiky a nacházejí svou múzu v krásné krajině Vysočiny a města Havlíčkův Brod. Fotí, dělají reportáže, vysílají rozhlas, píší články a poslouchají zajímavé přednášky, naplněné názory ještě zajímavějších hostů.

Rozmanitost lze nalézt jak v programu jednotlivých skupin a u přednášejících, tak i u účastníků. Mezi ně se totiž čítají party zahraničních studentů – ze Slovenska, Běloruska, Ukrajiny a dalších zemí. Váží dlouhou cestu až k nám, aby načerpali nové znalosti, vyškolili se v „tajích“ novinářského řemesla, marketingu a fotografování a poznali nejen Česko, ale i český jazyk a obyvatele.

Yulia Parashchak letos přijela na LŽŠ už podruhé. S kufrem, přáteli a širokým úsměvem na tváři. Když se jí ptám, jestli by jí nevadil maličkatý výslech v podobě rozhovoru, reaguje nadšeně, a tak spolu hned další den usedáme ke stolu. Veškerá konverzace probíhá samozřejmě v češtině – Yulia s ní nemá téměř žádnou potíž.

Yulia v Havlíčkově Brodě

Yulia (druhá zprava) na LŽŠ 2016 v Havlíčkově Brodě. Foto: Veronika Břízová

Ahoj Julčo! Začneme jednoduše. Odkud pocházíš?
Ahoj! Jsem z Ukrajiny ze Zakarpatí.

Kde momentálně studuješ a co?
Teď studuji na Užhorodské národní univerzitě češtinu a českou literaturu, jsem už ve třetím ročníku.

Proč sis vybrala zrovna češtinu a Českou republiku?
Česká republika se mi líbí. Kultura, příroda,… Také jsem už navštívila několik vašich měst a všechna jsou krásná, navíc Češi jsou milí a hodní. Když se pak zamyslím nad tím, proč čeština, řekla bych, že mě ten jazyk prostě baví. Navíc není tak moc těžká, jak si spousta lidí, kteří se ji učí, myslí. Nebo alespoň pro mě a mé přátele ne.

Přibližně kolikrát ročně naši zemi navštívíš?
To se orientuje podle ročníku, ve kterém zrovna jsem jako studentka. Do Česka jezdím skrze studijní praxe a v minulém roce jsem tu byla na Letní žurnalistické škole, stejně jako letos, a také na Podzimním knižním veletrhu.

Jak moc se Česká republika liší od Ukrajiny? Jsou v něčem rozdíly, například v tradicích, krajině,…? Je něco, co se ti na ní líbí více, nebo naopak méně?
Řekla bych, že obě země se zas tolik neliší. Vlastně si myslím, že Česká republika a Ukrajina jsou přátelé. Vždyť v historii jsme prakticky byli jeden stát, součást jednoho uskupení, to když ještě území tehdejšího Československa zahrnovalo Zakarpatí. Máme skoro stejné zvyky, podobnou přírodu,… I když musím říct, že česká krajina je taková útulnější a hezčí – jak jsem se už zmínila třeba o vašich městech, ta jsou opravdu pěkná. Naopak na Ukrajině je to takové zajímavější. Když se pak podívám na naše řeči, ukrajinština a čeština jsou v podstatě bratrské jazyky. Jediný rozdíl, který mě zrovna napadá, je asi to, že máme trošičku odlišnou mentalitu než vy.

Odlišnou mentalitu? V čem například?
My Ukrajinci jsme víc otevření a prozíravější, máme rádi cizince a nebráníme se jiným kulturám… Asi proto, že jsme vlídní a přátelští. Ale když to situace vyžaduje, pereme se za naše názory, ať už nás to stojí cokoli.

Co tě dovedlo na Letní žurnalistickou školu? Jak ses o ní dozvěděla?
Ve zkratce, všechno organizuje univerzita. Minulý rok nám naši lektoři řekli, že budeme mít praxe v Havlíčkově Brodě a zúčastníme se právě LŽŠ, takže když se podstatné věci domluvily, já a pár mých dalších spolužaček jsme se vydaly na cestu do Havlíčkova Brodu.

A letos jste se vrátily znovu. Zase přes univerzitu?
Hlavně z vlastního popudu. Protože se učím češtinu, chtěla bych ji slyšet i víc než jen na přednáškách na univerzitě. Díky tomu, že je na Letní žurnalistické škole tolik mladých komunikativních Čechů, si ji perfektně procvičím a celkově i zlepším. Další důvod asi je, že LŽŠ sama o sobě je zajímavá, jezdí sem ti, co se chtějí dozvědět víc o práci v médiích, zkrátka je naprosto ideální pro začínající novináře, fotografy, marketingové poradce. Já pořádně nejsem ani jedno z toho, ale škola mě baví. Líbí se mi, že je tu možnost rozdělit se do šesti nezávislých a zároveň vzájemně spolupracujících skupin – PR, TV, Foto, Nová média, Tisk a Rádio. Můžu nasbírat spoustu nových, užitečných znalostí, otestovat své schopnosti a objevit nové možnosti, co se nabízejí.

Dobře. A nakonec taková otázka na zamyšlení. Jak vidíš svoji budoucnost? Čemu by ses chtěla věnovat, jakých cílů v životě dosáhnout?
Smích. Děkuji za otázku, i když je docela těžká, protože budoucnost se nedá předvídat. Plánovat si ji ale můžeme. Chtěla bych cestovat, navštívit různé státy – Anglii, Francii,… Domluvím se česky, anglicky i francouzsky, takže uvažuji nad tím, že bych se stala překladatelkou. Moc ještě nevím, nejdřív musím dostudovat a pak se uvidí. Ale to překládání tam pravděpodobně někde bude.

Autorka textu: Petra Hušnerová, studentka LŽŠ 2016