Vydlabané svítící dýně a strašidelné kostýmy. Tak si většina z nás představuje Halloween. Ale když jste dítě a Halloween považujete za tradici, je to pro vás mnohem víc.

Halloween se slaví 31. října, a to především v anglicky mluvících zemí. Je populární ve Spojených státech amerických, v Kanadě, Austrálii, Irsku, také ve Velké Británii a na Novém Zélandu. Jak na Halloween vzpomíná Američan, kterému je už několik let domovem Česká republika?

Halloween si odjakživa spojuji s jedním typem počasí. Jsem z horního Středozápadu, takže typický Halloween byl studený, deštivý a často větrný. Náš dům stál v obytné čtvrti nedaleko malého města. Svahy poseté viktoriánskými domy a obří javory lemující ulice. V té části roku většina z nich opadala a zvadlé listí bylo všude; pokrývalo trávníky, uhlazovalo chodníky anebo už leželo shrabané u obrubníku našich nejfanatičtějších sousedů. Když mi bylo mezi sedmi a jedenácti, Halloween znamenal, že moji prarodiče přišli na večeři a moje máma uvařila něco kuřecího, z čeho se mi obracel žaludek (kdo by chtěl jíst se vším tím sladkým kolem), a děda nás bral na koledu.

Nemáš kostým? Půjdeš za rozinku

Obvykle jsme vyráželi hned, jak se setmělo, kolem sedmé, v kostýmu a s taškou v ruce. Moje sestra šla většinou za něco typicky holčičího – Madonna, gymnastka a podobně. Já jsem byl opakovaně voják. Jeden rok moje máma neměla čas a oba jsme zapomněli na můj kostým, a tak mi dala na hlavu hnědý pytel na odpadky a řekla, že budu rozinka. Ještě teď se stydím.

Někdy jsme šli s partou dětí ze sousedství a několika dospělými jako dozorem, jindy jsme byli jenom já, moje sestra a můj dědeček. Jack-o-lanterny (vyřezané dýně osvětlené svíčkou – pozn. red.) vyřezané během dne nás přiváděly na verandy a zápraží sousedních domů. Když byla veranda osvětlená, dům byl připravený na obchod. Několik domů vyšlo s falešnými pavučinami, vycpanými čarodějnicemi, strašidelnými světly a hudbou. Jiné byly tišší, třeba jen dýně a miska bonbonů na vstupním schodišti a vezmi si sám.

Trick or treat

Typické setkání bylo zazvonit nebo zaklepat, maskovaný dospělý přišel otevřít, a když uslyšel nezbytné „trick or treat“, vhodil hrst sladkostí do vaší tašky. Jak byl pohostinný, se zjistilo až doma. Na dobrých místech vám dali mini Snickers, Malted Milk Balls, Milk Duds nebo Sweet Tarts. Ti průměrní dávali hrst nespecifikovaných černých a oranžových bonbonů, které vzdáleně chutnaly jako arašídové máslo. Nejnižší z nejnižších se rozhodli pro miniaturní krabičky rozinek nebo dokonce, fuj, jablka. Všechno, co jste mohli dělat, bylo předstírat usměv a poděkovat.

Třídění sladkostí

Kroužili jsme kolem asi hodinu nebo dvě. Pokaždé jste narazili na kamarády, spolužáky nebo divné děti ze školy, o kterých jste si mysleli, že se přestěhovaly. Děda byl vždycky dobrý sportovec, ale když se unavil, byla mu zima nebo byl promočený, zamířili jsme domů na hostinu. Moje sestra a já jsme třídili naši kořist, dělili jsme ji na dobré, špatné, podezřelé a to, co se rovnou hází do odpadků (jablka). Měl jsem kamarády, jejichž rodiče si vzali jejich sladkosti a pak jim je dávkovali po několik dalších dnů nebo týdnů. Ale moje máma obyčejně řekla: je to vaše, a moje sestra a já jsme jedli, dřív než jsme stačili sloupnout další obal nebo roztrhnout další krabici. Vždycky jsem to nejlepší snědl jako první. To vydrželo tak jeden nebo dva dny, pak jste se dostali k průměru a pak k tomu špatnému. Rozinky byly úplně ignorovány. Podezřelé položky byly na řadě poslední, někdy byl roztržený obal, bylo to rozmáčknuté nebo byl ten člověk, který vám to dal, divný. Po městě kolovaly pověsti o dětech, které kously do tyčinky a v ní byla žiletka, nebo snědly otrávené M&Ms. Nikdy nevíte, a proto jíte podezřelé věci až nakonec. O týden později byla sladkost jenom milá vzpomínka, než zase uplyne rok a bude příští Halloween.