Mistr Jan Hus, jehož upálení si připomínáme 6. července, proslul nejenom jako kazatel, ale rovněž jako jazykovědec. Z českého pravopisu odstranil spřežky a navrhl diakritická znaménka.

Jan Hus patří mezi první jazykovědné puristy. Patrně on sepsal spis o českém pravopise a fonetice De orthographia Bohemica (O českém pravopisu), což je nejstarší pojednání o fonetice některého z živých evropských jazyků.

Do Husovy doby čeština používala takzvaný spřežkový pravopis. Ten k zápisu určitých hlásek využíval dvou nebo tří písmen, spřežek. Vznikly pro zápis hlásek, které latina neměla. V textu se tak objevovaly speciální hlásky jako chz, rs, cz nebo aa. Spřežkový pravopis byl ovšem nejednotný a mísil se s takzvaným primitivním pravopisem, který některé hlásky vůbec nerozlišival – psané c mohlo znamenat c, k nebo taky č. A kdo měl pak vědět, co je správně.

Znaménka pro rozlišení

Hus ve svém díle navrhl pravopisnou reformu. Chtěl psaný jazyk co nejvíce zpřístupnit běžným uživatelům jazyka, tedy lidem, kteří nebyli tolik vzdělaní. Proto zrušil těžkopádné spřežky a zavedl rozlišovací znaménka: začal psát nad písmena tečkypunctus rotundus a čárkygracilis virgula. Tečky znamenaly měkkost souhlásky a později se vyvinuly v háček (c s tečkou je dnešní č). Čárky označovaly délku samohlásky (á, é, í,…).

Dvě spřežky zůstaly

Autorovy návrhy se neprosadily okamžitě, diakritika se ale nakonec stala výrazným charakteristickým rysem moderní psané češtiny a ovlivnila celou řadu dalších jazyků. Přejaly ji jazyky jako slovenština, chorvatština, z neslovanských například litevština nebo lotyština. Spřežky existují dodnes v polštině, z neslovanských jazyků je najdeme v němčině, francouzštině, maďarštině nebo holandštině. V češtině se zachovaly dvě spřežky: ch a .