I v dnešní době si lidé poslední dubnovou noc připomínají dva, původně pohanské, svátky. Filipojakubská noc je rozšířená především ve střední a severní Evropě, zatímco svátek Beltaine se slaví tam, kde najdeme potomky Keltů.

Filipojakubská noc připadá na noc z 30. dubna na 1. května. Stará germánská tradice říká, že se v tento den slavil svátek čarodějnic. Ty se shromažďovaly o sabatu na hoře Brocken (nejvyšší hora v pohoří Harz v severní části středního Německa), kde sídlil jejich pán – Satan. Filipojakubská noc byla původně předkřesťanskou oslavou, byla ovšem částečně přejata křesťany, a je proto nyní oslavována jak křesťany, tak takzvanými neopohany.

Pálení čarodějnic

V České republice se v tuto magickou noc „pálí čarodějnice“. Lidé se schází u zapálených ohňů a oslavují příchod jara. Podobný svátek se pod různými jmény slaví i v dalších zemích, například na Slovensku, v Irsku, ve Švédsku, v Polsku nebo v Německu. V Česku po Filipojakubské noci přichází První máj, svátek zamilovaných.

beltaine fire festival

Festival při příležitosti svátku Beltaine se stal mezinárodní a komerční.

Beltaine je jeden z nejvýznamějších keltských svátků, spjatý s bohem Belenem. Beltaine v překladu znamená zářící oheň nebo Belenův oheň. Podle tradice jím začíná „světlá“ polovina roku – příroda je probuzená, vitální, vše rozkvétá, sluneční paprsky probouzí lidské smysly a dávají novou sílu. Hlavním zvykem je zapalování ohňů na vyvýšených místech. Obyvatelé vesnic pak běhali mezi plameny a přeskakovali je s vědomím, že je oheň očistí. Vyváděli také dobytek, který tak měl být očištěn od poslední temné zimy a nemocí.

Oslavy na venkově

Beltaine se slaví v zemích a regionech, kde žijí potomci Keltů, zejména na venkově. S rozmachem neopohanského hnutí Wiccans v Anglii a nové vlny okultních organizací se tento festival stal mezinárodním a komerčním. Je hodně podobný německému svátku, při němž lidé staví máje a potom kolem nich tancují. Tradiční obřad zapalování ohně přetrval do dnešní doby, včetně rituálu zapalování nových ohňů v krbu. Někteří lidé připravují tradiční sváteční pokrmy a vydávají se na pouť ke svaté studni, kde se modlí k duchům či božstvu.