Rozlámané ledové kry se ve vodě zanořují a vynořují. Tak v češtině vysvětlujeme název druhého měsíce v roce – února.

Nástupce ledna přináší změnu v počasí; mnohdy bývá obleva, sníh a led polevuje, láme se a puká, všude je mokro. Dokládá to i rčení Na svatého Blažeje napije se skřivan z koleje, které připadá na 3. února. Lidé proto začali říkat, že doposud ztuhlá země se unoří. To znamená, začne se nořit ve vodu a bláto. Jméno únor se tak vztahuje ke slovesu nořit, přesněji k jeho starší podobě unořovat. Lze tudíž dešifrovat, že se jedná o měsíc „noření ledů“.

Ani slzičky neumořil

Sloveso nořit v současné spisovné češtině stále figuruje, byť častěji ve formě zanořovat se a ponořovat se. Je také ukryto ve rčení Ani slzicky neumořil (namísto neunořil), ačkoli namísto nořiti slzy se dnes setkáváme spíše s ronit slzy (slzy se řinou, slzy se roní).

Také na únorové pranostiky je čeština bohatá. Vybrali jsme některé z nich:

Únor bílý – pole sílí.

Únorová voda – pro pole škoda.

Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem.

Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.

Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.

V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá.

Citáty v angličtině

V anglickém jazyce je poslední zimní měsíc reflektován mnoha autory. Ti ve svých textech většinou vyjadřují, jaké v únoru panuje chladné, nepřívětivé počasí, a jak by rádi přivítali jaro:

„Why, what’s the matter,
That you have such a February face,
So full of frost, of storm and cloudiness?“
(William Shakespeare, Much Ado About Nothing)

„February makes a bridge and March breaks it.“
(George Hebert)

„Grave stone
Wearing a rosary
Christmas!
Colour purple
Dream burning,
February’s sea.“
(Sadayo Takizawa, Winter)

„The February sunshine steeps your boughs and tints the buds and swells the leaves within.“
(William C. Bryant)

„Late February days; and now, at last,
Might you have thought that
Winter’s woe was past;
So fair the sky was and so soft the air.“
(William Morris)