Z tramvaje číslo dvanáct vystoupil milý a jako vždy usměvavý kluk, kterému bychom netipovali více než lehce přes dvacet. Svým vzhledem i dobrosrdečnou povahou je v podstatě naprostým opakem všech neprakticky stylizovaných a mrzoutských postav vědců ze sitcomů, jako je třeba u nás populární Teorie velkého třesku, a jeho skromnost, když hovoří o svých zážitcích, je až neuvěřitelná. Postavě Sheldona ze zmíněného seriálu se podobá jen svými znalostmi. Je přemýšlivý, má bohaté vyjadřovací prostředky a moc rád vtipkuje. Kromě toho všeho ovládá hned několik světových jazyků.

Pavel KomarovS Pavlem Komarovem jsme si povídali v rozkvetlém parku na Obilním trhu, a to zejména o jeho cestě z rodného Kazachstánu až k nám do Brna, kde nyní působí jako interní výzkumný pracovník v Středoevropském technologickém institutu, o kterém jste možná slyšeli pod zkratkou CEITEC.

Pavle, co jsi studoval v magisterském cyklu v Novosibirsku?
Studoval jsem dva roky magisterský obor a před rokem a půl jsem tam získal titul v oblasti specializace na technologie materiálů. Předtím jsem studoval bakalářský obor v kazašském Pavlodaru na Innovative University of Eurasia, kde jsem obdržel titul z metalurgických  věd. Z Novosibirsku jsem přijel sem.

A co tvoje střední škola?
Na tu jsem chodil v Pavlodaru. Byla to střední škola se všeobecným zaměřením.

Myslíš podobná českému všeobecnému gymnáziu?
Ano, něco takového.

Takže nám v podstatě z Pavlodaru poslali do Brna Pavla jako dárek?
Ano, ano. (smích)

Proč sis vybral Českou republiku? Proč ne třeba Německo, USA, Nizozemsko, Francii?
Já jsem v Německu byl tři měsíce jako magisterský student a řekl bych, že ve srovnání s češtinou je německý jazyk mnohem komplikovanější. V České republice taky dostávají doktorandi na univerzitách stipendium a můžou tu tak studovat v podstatě zadarmo. Vtipné je, že na tomto doktorském programu (Pokročilé materiály a nanovědy) je devadesát procent předmětů vyučovaných v angličtině. Oficiálně studujeme v češtině, ale prakticky veškerá výka probíhá v angličtině. Díky tomu tu spousta z nás, cizinců, může studovat, i když vlastně neumí česky.

Ty ale česky ale umíš dost dobře. To můžu potvrdit.
Já myslel v úplných začátcích studia.

Rozumím. A co že jsi nezvolil pražské ČVUT? Proč ses rozhodl pro Brno?
Protože CEITEC je opravdu velmi pěkné místo. A navíc mi bylo řečeno, že Brno je technologické centrum České republiky. Také jsem se seznámil se dvěma sudenty z VUT v Německu, když jsem tam studoval. Řekli mi, že tam v Brně je nový, dobře placený a moc pěkný institut CEITEC, do jehož výstavby a založení investovaly Česká republika a Evropská unie spoustu peněz. A že je tam to nejmodernější vybavení. Takže Brno je příjemné místo pro můj výzkum a pro získání doktorského titulu.

Co jsi potřeboval pro to, aby ses stal doktorandem v CEITECu?
V prvé řadě musíš umět anglicky, a to ne hůře než na středně pokročilé úrovni, řekl bych. Například, když jsem tam poslal své dokumenty a přihlášku ke studiu, byl jsem pak vyzkoušen po Skypu. To byla taková zkouška, kdy se mě můj vedoucí zeptal na pár otázek, jako například na výsledky mé vědecké práce, články, publikace a ostatní úspěchy, jako vítězství v soutěžích a olympiádách. Taky se mě zeptal na konference v angličtině, jestli mám nějaké prezentace v angličtině a tak. Potom mi připravili takové stupně, jestli si dobře pamatuji, rozdělené do čtyř tematických okruhů. Třeba první testující mé znalosti, druhý testující mou češtinu a další testující mé studijní předpoklady a poslední si přesně nepamatuji. Pak to shrnuli a udělili mi celkový stupeň nebo celkový počet bodů. A na základě počtu bodů se komise rozhodovala, jestli mi bude přiklepnuto stipendium. Pokud tomu správně rozumím, není to tak těžké. Nejdřív samozřejmě musíš získat magisterský titul, pak napíšeš svému budoucímu vedoucímu práce, abyste si spolu promluvili o tématu tvé připravované dizertace. Jestli je tvé vybrané téma dostatečně vhodné. Musíš se rozhodnout, zda-li ti téma vyhovuje, jestli je zajímavé. Jestli jsi zaujala vedoucího a podobně. Pak se rozhodnou, jestli tě přijmou ke studiu, nebo ne.

Jsi skromný. Myslím, že je určitě důležité mít neotřelý nápad a znalosti.
Můj vedoucí vždycky říká, že je důležitá ochota rozvíjet se a touha stát se specialistou ve více vědních oborech. Já jsem například v průběhu studia kompletně změnil téma své magisterské práce, ve srovnání s bakalářskou prací. Metalurgie je více zaměřená na výrobní procesy, přímo vedoucí k výrobě kovu z nerostných surovin, na jednotlivé kroky, podle nichž se vyrábí ocel, a vůbec všechny záležitosti týkající se kovů. Takže se člověk stane vědcem v oblasti takovýchto materiálů. Je to trochu více soustředěné na oblast hlubšího výzkumu struktury materiálů. A nyní se v CEITECu zabývám něčím úplně jiným: hydrofilními a hydrofobními pokročilými povlaky. Na tom jsem nikdy nepracoval. Ani jsem nevěděl, co to jsou pokročilé povlaky. Hlavně musí být člověk ochotný učit se novým věcem. To nezbytné k tomu, abys dostala všechny odpovědi na své otázky. Především toto po nás vedoucí požaduje.

Zmínil jsi, že budoucí doktorský kandidát, například v CEITECu, musí mít za sebou rozsáhlou publikační činnost a účast na konferencích.
Ano, měl jsem v té době už dvacet pět publikací.

Dvacet pět? No teda…
Ale v zahraničních vědeckých časopisech to byly tak tři čtyři články, myslím ty opravdu pěkné články.

To je skvělé. Myslíš v ruských, evropských, amerických časopisech?
To nemůžu jednoznačně uvést. Prostě mezinárodní, jako například Thompson či Reuters. Podle mě je mnohem důležitější vědět, ve kterém systému se ten který časopis nachází. Může to být například Web of Science, Scopus, Web of Knowledge a tak dál. Moje články jsou ve Web of Science a Scopus. V Rusku je velmi důležité pro každý projekt a grant, na který ti dá univerzita nebo stát peníze, abys zaprvé udělala výzkum a potom napsala několik článků, v průběhu dvou let. A tyto články pak vyjdou v časopisech, které jsou zahrnuty aspoň do systému Scopus.

Máš za sebou první úspěšný rok postgraduálního studia, jaké jsou tvé dojmy? Co všechno jsi prožil?
Řekl bych, že je to mnohem jednodušší než v Rusku, protože v Rusku… Musím ještě uvést, že jsem jednak doktorským studentem v CEITECu VUT a také jsem doktorandem na Novosibirské státní univerzitě, takže se snažím zvládnout program dvojího doktorského studia. Například v Rusku naši školitelé chtějí, abychom prováděli výzkum od samotného počátku studia, a když je možné navázat na téma magisterské práce, tím lépe. Ale zde na VUT požadují, abychom nejdříve měli za sebou zkoušky a neztráceli čas. První roky studia píšeš teoretickou část dizertace a musíš se pokusit provést přípravný výzkum a šetření, jehož výsledky uvedeš v písemné formě. Později, na konci druhého ročníku, musíme udělat zkoušku před komisí, prezentovat teorii, zodpovědět následné dotazy a uvést, co zamýšlíme zkoumat dál, popsat další zamýšlené experimenty. Pokud se jim naše dosavadní výsledky zamlouvají, můžeme pokračovat dál. Když ne, řeknou nám, co máme změnit. Ale opravdu to není tak těžké, jak se možná zdá. V Česku pracujeme pět dní v týdnu, kdežto v Rusku šest dnů.

No toto?!
Haha, ano. Je to tady jednodušší. To záleží zejména na míře tvých povinností, dobré vůli, ochotě, chuti a duševních schopnostech.

O jaké stipendium se mohou studenti VUT a doktorandi ucházet? O prospěchové stipendium?
Kromě normálního doktorandského stipendia žádné jiné nemám. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Nejdůležitější pro mě bylo hlavně udělat všechny zkoušky a navíc by to ode mě bylo určitě nezdvořilé žádat o nějaké extra stipendium před zkouškami. Ale nyní mám zkoušky úspěšně za sebou a začnu se zajímat o další stipendia. Na VUT můžeme požádat o prospěchové stipendium, o ubytovací stipendium, o sociální stipendium. Později se na to někoho zeptám. Nicméně, my doktorandi, zvláště pak cizinci, dostáváme základní stipendium a pak výjimečné stipendium a také ubytovací stipendium. První rok studia na doktorátu máš zaručeno, že všechna tři uvedená stipendia dostaneš. Ve druhém ročníku bude výše tvého stipendia záviset na studijních výsledcích, na výsledcích bádání, ročníkových výsledcích, praxi, stážích, účasti na konferencích, počtu publikovaných článků. V září se sejde komise na schůzce, kde rozhodne o tvém dalším stipendiu. Tohle částečně závisí i na školiteli, on musí pravidelně hodnotit průběh tvého doktorského studia a může ti napsat doporučení pro stipendium. Takže nejdůležitější je udělat hned na začátku dobrý dojem na svého vedoucího dizertace.

Když jsi doktorandem a zároveň členem vědecké komunity v CEITECU, znamená to též, že jsi v podstatě i jejich zaměstnancem?
Ano, určitě. Jsem zaměstnancem CEITECu. Ale my nestudujeme každý den. Například ve druhém semestru jsme měli školu jen dva dny v týdnu, to znamená předměty v angličtině a samozřejmě lekce češtiny. To je vše. Co se odborných předmětů týče, záleží vždy na učitelích, jestli vyžadují docházku, či ne. Když ti učitel řekne, že je docházka povinná, musíš tam chodit. Nicméně tento semestr jsem udělal zkoušku z Tribologie a druhou ze Strukturální analýzy materiálů. K první zkoušce jsem vypracoval písemný elaborát, kdežto druhá zkouška byla formou rozpravy o tématech relevantních k mé dizertaci. Příští semestr budu mít jednou týdně předmět i na Masarykově univerzitě.

Když jsi přijel do Brna pracovat na svém výzkumu, překvapilo tě tady něco?
Nebyl jsem moc překvapený, jen trochu. V pozitivním slova smyslu. V CEITECu máme spoustu kompletně nového vybavení. Opravdu nového, tedy ne staršího pěti let. V budoucnu nám jistě pořídí další nové přístroje.

Máš někdy volný čas?
Popravdě řečeno, mám spoustu volného času. Nevyužívám celý svůj potenciál tak, jak bych mohl. (smích)

A co ve svém volnu děláš?
Nějaké sporty, třeba posilování. Uvažuji o tom, že budu boxovat. Chodívám na vycházky okolo města, protože je tu velmi krásná krajina. Vlastně chodím i rád na procházky kolem studentských kolejí. Zamiloval jsem se do čerstvého vzduchu, do zdejšího vzduchu.

Do vůně vzduchu?
Jo, mám ji opravdu rád. (velký úsměv) Je taková přirozená, váš vzduch je tak čistý. Můžu si s každým nádechem užívat jeho vůně. Zvláště po své zkušenosti s Novosibirskem, což je opravdu velké město.

Novosibirsk je spíše průmyslové město, že?
Není to kompletně průmyslové město. Jde o to, že jsou tam zhruba dva miliony lidí, kteří mají spoustu aut, která produkují spoustu výfukového kouře. Hodně prachu se dostává do ovzduší, takže nemůžeš cítit přirozenou vůni vzduchu. A tady je to právě úplně jiné, zvláště pak o víkendech. Mám na mysli všechny ty české a slovenské studenty, kteří se vracejí domů. Méně lidí, méně aut. Méně hluku. Více zdravého voňavého vzduchu.

Já si představuji Kazachstán spíše jako hornatou zemi. Pavlodar je obklopen horami?
Ne ne, Pavlodar není obklopen horami, je tam jen nekonečně rozlehlá step. (směje se pobaveně) Pavlodar se de facto nachází na jihu Sibiře, takže je to stále Sibiř. (široký úsměv) Je to tam stejné jako v Novosibirsku, chladné a mrazivé počasí. V zimě máme v Novosibirsku klidně mínus čtyřicet, kdežto v létě se naše teplota vyšplhá až k pětatřiceti stupňům Celsia. Takže je to tam výrazně odlišné… Bylo mi řečeno, že na začátku května jim dvakrát zasněžilo, pak dvacet stupňů plus, pak znovu sníh a nakonec znovu dvacítky. Interval mezi jednotlivými změnami byl vždy v rozpětí jednoho týdne.

Objevily se během tvého studia v CEITECu nějaké problémy?
Měl jsem jen nějaké menší problémy na začátku studia, například s porozuměním, jak funguje fakultní systém a se strukturou informačního systému. Naštěstí můžu říct, že tady mám přátele, kteří mluví česky, a tak mi můžou vždycky pomoci. Jako třeba na policii, když jsem vyplňoval žádost o vízum. Ze všeho nejdřív jsem však uměl říct šalinakarta, samozřejmě jsem toto slovo vyslovoval svým originálním způsobem typu můžu prodloužit šalinkarta jeděn měsíc?

Jak vidíš svoji vědeckou budoucnost v České republice? Nebo zvažuješ, že budeš provádět výzkum jinde?
To záleží na penězích. Na platu. Kdybych plat byl OK, tak proč ne? Ale uvidíme. Nejdřív musím udělat doktorát.

Takže plánuješ udělat doktorát jak zde v Brně, tak v Novosibirsku?
Ano.

To z tebe bude Ph.D. et Ph.D.?
Bude. Ale v Rusku je to vlastně titul kandidát technických věd, nikoliv doktor.

Jak Ti vyhovuje česká kuchyně? Vaří vám v CEITECu dobře?
Já se v CEITECu nestravuji, nemyslím, že bychom měli nějakou kantýnu. Budova CEITECu je velmi nová, byla otevřena myslím v březnu, takže ještě nemáme menzu. Já pořád obědvám v kolejní menze. Jídlo je tam celkem fajn, chutná mi. Ale většinou pracuji v laboratoři, která je odtud docela daleko, tři zastávky za Komárovem. Takže musím jít ze zastávky tramvaje číslo dvanáct a pak musím přijet na zastávku Komárov. Pavel Komarov jezdí přes Komárov. Jo, jo. Pavel Komarov přijel z Pavlodaru pracovat do Komárova. Co už. (smích)

Jaké to je dojíždět do práce tramvají, která má na svém boku uvedeno tvé příjmení? Je to prima pocit mít „soukromou“ tramvaj?
Jasně, je to bezva. Vyfotil jsem si to. Když jsem studoval v Německu, žil jsem na ulici s názvem Paul Straße.

Autorkou rozhovoru je Soňa Hartmannová, lektorka češtiny pro cizince v HOPE.