Jedním ze specifik českého jazyka je jeho schopnost tvořit deminutiva, tedy zdrobnělé výrazy. Zdrobnit dokážeme téměř všechno, někdy i vícenásobně.

zdrobnělá jména v češtině nemusí být pro cizince lehká

Správné užití zdrobnělin nemusí být pro cizince vždy lehké. Foto: Jaroslav Loskot

Mark žije v České republice už několik let, jeho manželka je Češka a mají dvě malé dcery. Jednou ráno přišel k tiskárně. A jelikož ta nebyla zapnutá, prohlásil: Ona ještě spinká. V tu chvíli nešlo než se pousmát.

Zdrobnělá slova naznačují menší rozměr. Malý dům je domek, ještě menší domeček; malá ryba je rybka, o něco menší rybička. Deminutiva nám ale také slouží k vyjádření našich emocí, častěji pozitivních. Proto říkáme maminka, pejsek, kafíčko a podobně.

Slovesa, která popisují deminutivně chápaný děj, jsou typická pro dětskou mluvu: šlapat – šlapkat, spát – spinkat. Rodilí Češi dobře vědí, kdy takové deminutivum použít. Cizincům, kteří se česky učí a jsou zvyklí mluvit na malé děti, se to ne vždy úplně podaří. Ale i když tiskárna není živá bytost, ke které bychom chovali city, proč by vlastně nemohla spinkat? 🙂